Motto

"Mlčení vždy neznamená souhlas. Někdy to znamená, že jsme příliš unavení vysvětlováním lidem, kteří se to ani nesnaží pochopit."

utorok 14. augusta 2018

Propadlá naděje


Propadlá naděje jako písek mezi prsty,
život můj je prázdný jak řítí se v řiť.
V záhybech paměti se otazníkem tlustým
malují zdi, kde mělo by tvé jméno být.

Pod víčky míti všechno v zmírné kráse,
tam na louce plné barevného kvítí.
Ať dělám, co dělám, jsem jen prase zase
a tak mi ve tmě jenom lesk hrdosti svítí.

Vzpřímené paže do vroucného objetí se stydí,
zas vahou zklamání otěželi k zemi.
A tvé rty jenž vlídnohlas jim chybí,
tiše blednou, byť žádná láska v nich už není.

Tvá slova, sílou ledu ověšena těží,
tvé pohlazení, které ke mě vůbec nepřijde.
Tvůj pohled, z něhož neustále jenom sněží
a život běží, mám pocit, že už nevyjde.

Na zítra si tedy beru sítě,
jsou pletené ze šedého mramoru
a protože už nejsem dítě.
již chápu, že dál už takhle nemohu.